|
Náhodné foto
|
Brigáda v Želechovicích
My, kteří milujeme práci a zušlechťování těla, jsme se rozhodli,
že se zúčastníme brigády v Želechovicích. A opravdu - neprohloupili jsme,
příležitostí k práci i zušlechťování bylo dost a dost.
Ostatně ještě než cokoliv stačilo začít, už jsme si pěkně mákli,
když jsme se snažili vytáhnout auto z bláta, naštěstí nám ale přišli na pomoc
švarní a věru silnější přátelé…
První den (pátek), jsme se teprve všichni sešli, což samo o sobě byl úspěch.
Mexa se nás sice snažil donutit k nějaké práci, ale byli jsme v přesile:-)
Jediné k čemu jsme se uvolili, bylo postavení tee-pee, jelikož jsme si
uvědomili, že bez něj by to asi bylo v noci krušné. A pak jsme pojedli, popili
(!) a s veselými historkami na rtech šli spát.
Ráno druhého dne slunce svítilo a snídaně voněla na stole.
V plánu bylo následující:
1. odklidit starou a postavit novou kuchyň
2. opravit srub
3. posekat a shrabat trávu
4. postavit nový most
5. spálit zbytky a zahladit stopy
Do práce jsme se pustili s vervou. Každý dělal něco. Vlastně dělalo se snad
milion věcí najednou. Vezměme to tedy po pořádku.
Kuchyň: stará kuchyň na tom byla tak špatně, že nezbývalo než její zbytky
odklidit a postavit úplně novou. Stejně tak pec a jiné propriety. Když byl
konečně potřebný prostor odklizen, nastala další fáze akce „kuchyň“ – stavba. Od
podlahy…geologická průzkumná skupina byla vyslána pro kámen na dlažbu kuchyně a
pláže u potoka. Čtyři silní muži dotáhli metrákovou pec, aby ji následně usadili
na určené místo v budoucí kuchyni. Přestože byl jeden z vozíků zneschopněn, byly
dovezeny i cihly. Zatímco byla stavěna pec, dlaždiči dláždili zem, stavaři
stavěli sloupy (a kuchyň samotnou), kosmetici podlahových krytin zarovnávali
zem.
Srub: O práci na srubu toho bohužel příliš nevím. Jediné, co vím je, že ve
střeše zela velká díra a tu bylo nutno opravit. (Určitě s tím bylo hodně práce,
ale nemohu o tom podat uspokojivé informace.)A pak, že skrz tu díru proudila
voda a tak bylo mnoho věcí vevnitř navlhlých. Tak například deky. Ty byly mokré,
místy dokonce plesnivé, takže jsme se je jali sušit na šňůrách, kterými jsme
obepjali konstrukce týpek. Pokrývky byly velmi slizké a co hůř, smrděly, hodně
smrděly… 
Louka: Trávu dostala na starost děvčata. Zatímco jedna slečna se strunovkou
pověšenou na rameni sekala neposlušné traviny, druhá je svižně, ihned po popravě
shrabovala.
Most: Na jaře přišla velká voda, a tak byli kluci nuceni postavit nový most,
protože kadibudky jsou na druhém břehu potoka. Nejprve sekyrou (pilou atd.)
zdevastovali zbytky starého a absolutně nevhodného mostu a pak, po drobné úpravě
terénu, začli stavět most nový. Nutno podotknout, že proudící voda v potoku jim
práci příliš neulehčila, právě naopak.
Tábořištěm se rozléhaly zvuky bušení kladiv, řezání pil a všech těch možných
i nemožných zvuků, které k takovému místu patří. A den byl krásný, jen kdyby
nebyla ta práce.
Les: V lese a okolí tábořiště bylo dost popadaných stromů, které bylo potřeba
odklidit. To znamená motorovou pilou rozřezat a odtahat kdovíkam. Práce to byla
velmi namáhavá a ve špatném terénu, takže Lyrikova poznámka „Drobku dones
lékárničku, bo jak to vidím“ byla docela trefná.
Potok: Nevím jak k tomu došlo, ale rozhodli jsme se, že změníme koryto potoka.
Zničili jsme hráze, které byly postaveny a házeli jsme bláto z jedné (obydlené)
strany na stranu druhou. Drobné kameny z druhého břehu jsme naopak přehazovali
lopatou na pláž na obydlené straně. Vypadalo to docela komicky.
Plotna: Jana se tak činila, a byla tak šikovná, že nám připravovala skvělé jídlo
v hrozných podmínkách. Díky! Guláš byl skvělý!  Ostatně padla i slova jako: „Ráno
máme pauzu na snídani a pak -po jídle- si musíme odpočinout. Pak je oběd, pak
odpolední klid a pak pauza na večeři. Nebo ne?“
Vše pokračovalo úspěšně a (téměř) bez chyby, přesto musím ještě zmínit několik
drobností…
*Skupina asi osmi mužů pilně pracuje na stavbě kuchyně, mezi nimi i pecař staví
pec. Ma’to sedící v přístřešku se chopí kytary a začne zpívat: Když máš srdce
zjihlé, když máš potíže, tak dej cihlu cihlu k cihle…Potlesku
se sice nedočkal, ale cihly na hlavě málem ano
 *Všichni se starají o své. Svítí slunce když v tom…“Začíná pršet! Rychle schovat
deky a celty!“ Takový fofr jste ještě neviděli. Škoda jen, že jakmile se dostala
poslední deka do bezpečí, mráčky si odpluly zase jinam a bylo po dešti.
*V noci ze soboty na neděli se ozval výbuch. Po složitém zjišťování jsme došli k
názoru, že na Mamutovy kalhoty dopadala jiskra a ty následně shořely. Mobil,
který byl v kapse na to zareagoval po svém…
*V jednu chvíli nebe potemnělo a začal hučet vítr. Stromy se ohýbaly až k zemi a
my jsme s hrůzou čekaly velkou bouřku (ano zase jsme narychlo sklidili všechny
deky).  Podívali jsme se do lesa, odkud se ozývali děsivé zvuky a jen jsme viděli
kácející se stromy. Docela drsné.
*Byla jsem zrovna v kuchyni když se ozvalo „jéé rak!“ A vskutku, kluci kteří
krumpáčem obdělávali břeh potoka narazili na samce raka amerického. Pokochali
jsme se pohledem na podivného tvora a pak jsme jej vypustili zpět do relativně
čistých vod.
K dalším zvířatům která jsme na brigádě našli patřili: dva mloci, plno hmyzu,
mrtvá srna, Bára, Mexa, Mamut a další…
Samozřejmě patří všem poděkování za obětování času i sil. Hlavně pak skupině z
Brna (Turbomyšák a spol...)
DÍKY
Co říci závěrem? Splnili jsme na 120%:-)
Autor:
Nienna
|
|
